Netín: Louka pod severní částí hráze rybníka Vrkoč, 1 km jižně od kostela v obci, 525 m n.m.

Pravidelně kosená louka pod severní částí hráze rybníka Vrkoče. Louku po délce rozděluje příkop v dolní části lemovaný náletem jívy, břízy a olše. Pravá část pod hrází je stíněná lesem a proto s nevyhraněnými porosty pcháčové louky. V nejzazším nekoseném cípu louky do r. 1995 rostla tolije bahenní. Podstatně větší, levá část louky je těsně pod hrází nekosená kvůli zamokření. Mimo jiné se zde vyskytují starček potoční (Tephroseris crispa, C4), suchopýr úzkolistý a vzácně rdesno hadí kořen. Převažující kosená část je pozoruhodná velice početnou populací pampelišky bahenní (Taraxacum palustre, O, C2-C3) a pampelišky Nordstedtovy (Taraxacum nordstedtii). Hojně se vyskytují druhy chudých smilkových luk smilka tuhá, vítod obecný, ostřice prosová a další. Legitimním předmětem ochrany je stakusová populace pampelišky bahenní, která se na Velkomeziříčsku vyskytuje pouze u Netína, Horních Borů a Ořechova, typicky na obhospodařovaných mokrých loukách u rybníků. Populace jsou zranitelné jak přílišnou intenzifikací, tak (a to neméně) nekosením.

Obě části louky byly v minulosti intenzivně využívané a z větší části přeorané. Dnes, po desetiletích regenerace a nižší intenzitě hnojení v posledním desetiletí, došlo k rozsáhlému obohacení porostů o původní druhy a lze mluvit o hodnotných rostlinných společenstvech. Styl hospodaření posledních let je téměř optimální. Pokračovat ve způsobu hospodaření posledních let, rozšířit kosenou plochu na celou výměru (zamokřená místa doséct malou mechanizací). Nehnojit kejdou a umělými hnojivy.